Římskokatolická farnost Rataje u Kroměříže

´Jak jsem bezmocný, ubohý a neschopný!´ Takové myšlenky mne občas napadají, když sleduji zpravodajství a dozvídám o různých katastrofách, lidských zraněních a bolestech. Pak se ještě podívám bezprostředně kolem sebe a vidím tolik různých složitostí života. Tak moc bych chtěl pomoci trpícím, nešťastným, hladovějícím… Ptám se sám sebe, ale volám i k Bohu: ´Pověz, jak mohu těm všem lidem pomoci? Vždyť to není v mých možnostech a silách!´ A navíc mi někdy připadá, že bych pomoc potřeboval nejvíce já sám:)  Vím, že nemůžu všechno vyřešit, všechny utěšit. Ale co s tím?

S tou otázkou mi rezonuje výše uvedený text evangelia: ´Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?  A za co, když nemáme peníze?´ V příběhu tohoto evangelia se objevuje nějaký malý hoch, který má JEN pět chlebů a dvě ryby. Nebojí se s tím málem přijít s tím za Ježíšovými učedníky, ba i za samotným Ježíšem. Odevzdá to, co má. Všichni pochybují, že to bude stačit. Bůh ale následně udělá zázrak: chléb i ryby rozmnoží tak, že nasytí neskutečný zástup pěti tisíc mužů.

Ani já toho moc nemám. Sotva „pět chlebů“. Ale věřím, že když je odevzdávám do Boží moci, pak se mohou dít zázraky. Jen si musím k tomu uvědomit několik věcí. Především se musím odvážit přijít za Ježíšem, i když si budu myslet, že je to málo a druzí si budou myslet, že je to málo. A pak si také musím uvědomit, že ten zázrak nedělám já. Já můžu být jen tím malým chlapcem, který přichází s málem, aby se pak v mém okolí mohlo dít mnoho. Ale je to (i) na mně!

Na každém z nás záleží,
s každým z nás Bůh rád udělá zázrak.

Kéž i já se stanu „bezvýznamným“ člověkem,
který se nebojí přicházet za Ježíšem
s tím málem, co mám,
aby se pak mohl
dít zázrak.

-redakčně upraveno-