Vítejte na webu Římskokatolické farnosti Rataje u Kroměříže.
Na tomto webu Vám poskytneme aktuální informace o působení naší farnosti.
Děkujeme Vám za návštěvu těchto stránek a přejeme hojnost Božího požehnání.
Aktuální nedělní ohlášky
(16.03.2025-23.03.2025)
DUCHOVNÍ A PSYCHOTERAPEUTICKOU POMOC NA TELEFONU
Fotografie ve fotogalerií zde.
Původní stránky: https://farnostrataje.webnode.cz/
ODKAZ NA MŠE SVATÉ ONLINE: www.mseonline.cz
Čtení z dnešního dne: Neděle . .
Gn 15,5-12.17-18; Žalm Žl 27,1.7-8a.8b-9abc.13-14; Flp 3,17-4,1
Lk 9,28b-36
„Vezměte mě s sebou,“ žadoní dítě a rodiče chvíli váhají. Ale nakonec odmítnou: „To není pro malé děti. Až budeš starší…“ Kolikrát jsme nějaké podobné situace zažili, ať jako děti, nebo jako rodiče. A pak přišel vzácný den, kdy se dítě smělo účastnit… Být s Kristem na hoře byla nejen výsada, ale okamžik určité zralosti. Teď už mohou učedníci vědět víc, nahlédnout do dějinného kontextu. Ježíš není jen moudrý kazatel, filozof… On koná mocné činy jménem svého nebeského Otce… A učedníci nyní zjišťují, že je někým, komu hlavní starozákonní osobnosti stojí po boku. Kdo je tedy ve skutečnosti tento Ježíš? O něj se bude třeba opřít i v okamžiku utrpení a smrti. Je naše víra připravena?
Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil. (Lk 9, 28 – 29
Ježíš vystoupil na horu, aby se modlil – a když se modlil, jeho tvář se proměnila. Evangelium nám v tomto krátkém obrazu ukazuje, že opravdová modlitba člověka proměňuje, a tato proměna není skrytá. Když se srdcem otevíráme Bohu, něco v nás dozrává, rozjasňuje se, proměňuje naše vnímání i postoje. Možná nenápadně, možná pozvolna, ale nepochybně.
A přesto… možná se někdy přistihneme, že místo skutečné proměny jen nasazujeme „modlitební výraz“ – okázale soustředěný, možná až strojeně posvátný. Možná jsme si ho nevědomky osvojili, možná máme dojem, že ke zbožnosti patří. Ale pokud modlitba zůstává jen na povrchu, pokud je spíše vnějším gestem než vnitřním setkáním, pak naše tvář není odrazem proměněného srdce, ale jen pečlivě vytvořenou maskou.
A pak je tu jiná tvář – tvář, která odráží modlitbu přirozeně. Nemá nic společného s naučenou zbožností, ale v očích nese hluboký pokoj. V gestech laskavost. Ve slovech tichou radost, jež pramení z vnitřního setkání s Bohem. Taková tvář v sobě neskrývá žádnou strojenost.
Skutečná modlitba se nepozná podle výrazu ve tváři, ale podle proměny, kterou přináší. A když nás proměňuje zevnitř, projeví se to i navenek – v pohledu, který vidí s větším porozuměním, v úsměvu, který dává druhým naději, v pokoji, který vnášíme do svého okolí. Možná ne tak oslnivě jako na hoře Proměnění, ale v drobných znameních Boží přítomnosti, která proměňují svět kolem nás.
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.
